Papírové modelářství

Dlouho tady nebyl patlaboj AmatER vs. Zrzek... Tentokrát si dáme něco jednoduššího.

Něco jednoduchýho - jak pro koho....

Jak to zase začalo?

Dopatlal jsem testovací model Jezevčíka (Solaris Urbino, konkrétně III.generace) a "velkej čmáral" AmatER hodil výzvu -koukni, jak jsi doma, hodíme paralelku - máš v mailu něco na test. Otevřeno, stáhnuto, vyprintnuto, zalakováno. A vo co že gou? Jak praví název vlákna - Mercedes-Benz CITARO, fy Arriva Praha, konkrétně BUS s evid.č. 1292 v tzv. "Tesco" nátěru z roku 2014. Chudinka mezitím rozestavěná Baníkovská Šáde 21 Ab holt šla stranou do krabičky, no....

Náhled na objekt patlalelky is hííííír:

Má to, pokud dobře počítám, přesně 80 dílů a neobsahuje to drátěný dílky. Tudíž přece cajk

Přesně se bude jednat o tento vehikl pražského B-týmu (jak se mezi námi dopravcům Pražské integrované dopravy mimo DP říká):

Technicky vzato: dvanáctimetrový městský nízkopodlažní autobus Mercedes-Benz Citaro ve faceliftovém provedení z roku 2007, třídveřák, motor M-B O906 hLA Bluetec EEV (přeplňovaný šestiválec zdvihového objemu 6,3 litru a výkonu 210 kW, plní rozšířenou variantu emisní normy Euro V), čtyřstupňová automatická převodovka VOITH DIWA D854.3, přední i zadní náprava ZF, max. rychlost 80 km/h, kapacita 29 vlků vsedě + 69 na stojáka v sardinkovacím provedení. Autobus si docela užil, přišel ještě za Connexu Praha (objednávkou dost možná ještě zažil časy legendárního šrotodopravce Hotliner na běžných linkách, který byl posléze Connexem pohlcen jakožto provozovna Černý Most), posléze byl přebrandován na Veolia Transport, následně na Arrivu, na přelomu let 2013 a 2014 se podíval do Polska, aby se pak po půlroce zase vrátil, byl oděn do tescolaku (jak se mezi námi říká červenomodrobílému lakovému schematu dle Standardu PID Svatého), a loni byl odprodán na subdodávky šotodopravci Aranea, kde před pár dny dojezdil na totální KO převodovky...

Kontrolní tisk se mě povedl na první pokus...


...takže zaříznem, ať to pomalopatla nemá tak jednoduchý. Nápravy...



Pokračujemež kolečky. Jelikož pražská Arriva je přece ten nejsprávnější bordel na kolečkách

Jen jsem to položil na stůl, byl jsem "zatčen" naší benjamínkou a vyzván ke karetním hrám.... Inu dobrá tedy. Karetní mise byla splněna. V mezičasech jsem alespoň vyrobil podlepovací "sendvič" a podlípnul žebra. A co že to bylo dál?

"Kachnění" mé drahé polovičky (rozuměj pobyt ve sprše 15 min. a výše) a dcerčino vybarvování obrázků u sledování Paw Patrol jsem náležitě využil k podlepování, rýsování, rýhování a píchání...



A tady je moje oblíbené sušítko a těžítko:

Následuje kolečkování:


Další zpravodajství asi podniknu až zítra, neb se jdu flákat do sprchy a hupnu do postele. Počítám, že "čmáral" bude pokračovat i nadále v patlu, tudíž při mé zítřejší prezentaci se bude chlubit téměř hotovým modelem.

Takže kolečka... Pokud chcete udržet duševní zdraví na odpovídající výši i po dokončení tohoto modelu, doporučuju náby nalepit na disky ještě před kompletací vnějších zadních kol.


A nějaká droboť. Se zástěrkama bude ještě legrace, v levé krabičce jsou přední (mají být čtyři - ta čtvrtá udělala ono pověstné PINKKK z pinzety, následně byla naštěstí nalezena na podlaze), které jsou o půl mm užší, než ty zadní v pravé krabičce (co jsou jen dvě). V reálu to stejně nakonec bylo jinak, protože Arriva na údržbu i kompletnost vozu dlabala už tehdy velmi intenzivně (absence těch předních před předními koly měla zajímavý následek - často bahnem z krajnice oházené přední dveře - ale to se v téhle takyfirmě nikdy moc neřešilo).


A zrcátka. Ve své době lopata od Helly (pravé zpětné zrcátko) působila některým cifršpionům nemalé duševní potíže, jelikož stačilo k poškození málo (je to plastový celý) - a nešlo to objednat nikde jinde, jen u Mercedesu, přirozeně za Mercedesu odpovídající peníze.


Jelikož mě klasicky bolej záda, asi půjdu taky do hajan.

Zatímco zrzatá pán plní nacpáváním si nácíčka manželské a otcovské povinnosti, můžu popojet. Dneska zbývá už jenom kastle.


A konečně i něco barevného - střešní dekly, bedna miniklimatizace a odsávací ventilátor.

Je vidět, že jsi pacoš a šotouš - autobusový dějepis asi ovládáš....

A k nemístným poznámkám dále - patlal míní, rodina mění. Dopoledne padlo na oltář rodině a domácnosti, no. Ten Tvůj Kočkodan holt nejni tak náročnej... Ale už jsem zase ve svém patlakoutku a posunuji se dále.

Největším zákysem modelu je přední čelo, zejména jeho vytvarování a definitivní slepení, kde to není jenom o prstech, ale i v papíru.

Vystříhat (tyhle díly jsou jedny z mála, kde dosud používám prakticky výhradně nůžky), zaretušovat, poskládat čelní sklo...


...vytvarovat, vlepit, aniž by se rozvrstvoval papír, až z toho je ten typický ksichtíček.

A teď jsem zvědavej, jakou výmluvu si Zrzek přichystá teď

Spatlu kolečka, nápravy a pak se do týhle tvarovací "zrůdnosti" (jinak se to nazvat nedá) pustím taky....

Obdobná tvarovací onanie je i zadní panel, přijde vhod kapesníček a žárovka, poctivě ukradená z jednoho zbytečného tlačítka v reálném modelu 4538.

Definitivní dotvarování bohužel nelze udělat dřív, než s přilepením zadku ke kastli... na to teprva dojde.

K vypreparování již zbývá posledních pět dílů. Tady se pozná, že designérským vzorem byla krabice od bot, jen trochu ožužlaná a nejspíš prošlá poštou

Vlepit vnitřní výztuže a je připraveno ke kompletaci.

Tady je ten souboj přece jen napinavější než na fejsbůku . Tak kdo vyhraje ?

Jelikož se soudruh Zrzek zase asi nechal zaseknout potomstvem, tak to holt dojedu zase sám.

Kompletace zahájena. Po vlepení náprav a zaúhlování spodku, což jsem klasicky zapomněl vyfotit, došlo na čela. To zadní sedlo po lehkém přemlouvání a vytlačování protlačenin.


S předním to bylo podobně.

U obou platí, že nejdřív boky (spasovat se spodní hranou, pak lepit nahoru), pak vycentrovat horní hranu a nakonec namašlit rohy, které se lepí natupo.

Pak na střechu nalepit dekly a větrání.


A uzavřít spodek.


Po nalepení zástěrek postavit na kola.


Nalepit zrcátka a je HOTOVO.


V souboru, který bude ke stažení, bude ještě jeden model. Tyhle dva autobusy se rozhodně nikdy potkat nemohly - protože to je jeden a tentýž vůz.


Pracovní název je Hotlinerův duch: autobus byl totiž objednán bez informačního systému (digitální cedule si chtěl dopravce osadit sám, v Mannheimu by za to určitě chtěli moc peněz), ale jelikož u Hotlinera a následně Connexu (i později Veolie a Arrivy) se vyznávala provozní metoda trvalé vozové krize (neřeš drobné závady, dokud to jede, a nestěžuj si), nebyl na to čas, takže autobus byl označen "provizorně" plastovými cedulemi, přilepenými izolepou k oknům...

Hele, ty culíkatej, já to dotáhnu taky. Akorát mi to dýl trvá, no.

No, nevypadá to

Soubor s autobusem ke stažení tutaj.