Papírové modelářství

Dalším mým modelem je skvělý počin Pepy Sochora, mostní automobil na podvozku Tatra 813.

Na úvod obligátní důkaz o vlastnictví originálu.



Jako vzor pro svůj model jsem zvolil auto z obálky se vším všudy. Tedy bílý lem výsostných znaků, celozelený nárazník (je jako alternativní díl), jiná zrcátka atd.



Začal jsem dle návodu podvozkem, i když psaný návod jsem brzy opustil a jdu vlastní cestou.
Neponechal jsem nic náhodě a kritické části podvozku jsem dostatečně zpevnil.



U mechanismu řízení jsem se vrátil k osvědčené konstrukci z injekčních jehel, drátěných oček a čepů ze špendlíků.
Ohýbané dráty se mi u předešlého modelu neosvědčily.



Rám jsem sestavil ihned vcelku, lépe se pak na to pasuje podvozek. Tady jedna poznámka. Na nosníky 2 až 4 jsem musel dolepit kostičky imitující úchyty k rámu.
Nevím proč tam to rozšíření chybí. Nosníky ve šmikně GRADu to mají.



Motor jsem zkompletoval celý, i když z něj bude vidět málo. Držáky motoru budu muset upravit. Ty zadní kolidují se startéry.
Do útrob bloku motoru jsem vpravil zbytky cínového podstavce figurky. Jako zátěž.



Se začátkem prací na kabině mě stavba modelu začíná hodně bavit. Takhle to mám vždycky, že podvozek musím tak trochu přetrpět.
Z kabiny je hotový zatím korpus. Uvnitř jsem doplnil plastické kličky, stínítka a světlo. Zvenku pak budou plastické kliky, okapničky a lemy.



Toť zatím vše.

Firebox není Pepa, ale Fanda

To zas bude hejblátek už se těším!

AmatER píše:Firebox není Pepa, ale Fanda

Ježiš! Jsem to ale trubka.
Dík za upozornění a omlouvám se Fandovi .
"Je to politováníhodné nedorozumění, které se stává ...."

Na tuhle stavbu se těším.

Moc pěkně se ti to zase rozjíždí! Budu chodit na čumendu.

Zdravím a přeji všem úspěšný nový rok.

Domazlil jsem se s kabinou. Větší potíže nebyly, jen některé části jsou nakreslené jinak, než je jejich tvar v návodné kresbě. Například přístrojová deska nebo lemy blatníků. Zapojil jsem tedy vlastní invenci. Prořízl jsem mřížku nasávání, proto jsem doplnil vzduchové filtry. Dál bylo třeba opižlat přední část motorového tunelu, aby se tam vešlo vyústění k motorovému ventilátoru.
Zbylé drobnosti, jako zrcátka, stěrače atd., dolepím až ve finále stavby.



Dál jsem zkompletoval podvozek. Přední příčník rámu šel pryč a po úpravě držáků sedl motor bez potíží.



Zkusmé nasazení kabiny na rám také bez komplikací, tak můžu pokračovat nástavbou.



Zatím.

Super práce!

No jó, tady je stále vše při starém. Neskutečně precizní a čistá práce. Ty světla a majáky jsou neuvěřitelný!

Naprosto dokonalé Vašku

Zdravím

Pokračuji, tentokrát dle návodu. Sestavil jsem příčný nosník a krabice hydrauliky. Podle návodu se to mělo nalepit na rám. Já to naštěstí neudělal, odložil a pokračoval lepením pokládacího zařízení.
Jelikož už mám rám spojený s podvozkem, musel jsem dobře promyslet postup kompletace potom, co Martin (pan Tau) ve svém vláknu napsal, že by podvozek mohl být komplikací.
Napřed jsem všechny potřebné součástky sestavil a pak teprve začal kompletovat.



Nejprve jsem provlékl osu kolébky do nosníků rámu, kam přišel navléci píst stožáru a válečky z dílů e58 – e 62. Pak distanční válečky a samotné bočnice kolébky. Použil jsem pracovní osu delší, než bylo potřeba, abych mohl bočnice kolébky roztáhnout pro osazení koncové osy se stožárem. Na tu jsem navlékl vše potřebné a zalepil mezi bočnice. Nyní jsem nahradil pracovní osu kolébky tou finální a její konce zafixoval vteřiňákem.
Do této chvíle pohoda. Problém nastal, když jsem chtěl připojit hydraulický píst stožáru. Pístnice se mi opírala o spodní hranu příčníku, takže stožár nešel sklopit k rámu.
Koukám, kde chyba a hle. Chyba je u mě. Příčník má z jedné strany stěnu zkosenou a ta má být směrem dozadu, k pístu. No a já jí nalepil obráceně. Takhle v jedenáct večer skvělá zpráva.
No nic, co s tím? Ve snaze dělat všechno bytelný je příčník vyztužen kartonem a důkladně přilepený, takže pokus o odpárání by vedl k velké škodě na celém rámu.
Nezbývalo, než se pokusit udělat sešikmení stěny i na druhé, správné straně.



Díky ostrému dlouhému skalpelu se mi podařilo potřebnou část odpreparovat a nahradit šikminou z náhradní plochy, které je ve šmikajdě naštěstí dost.
Pak teprve jsem si mohl jít v klidu lehnout.
Ono těch potíží přišlo ještě víc. Je pravda, že některé kvůli mé potřebě to mít všecko hejbací.
Hodně mě potrápila hydraulika kolébky. Písty dělám i s okem z jednoho kusu, tyto z ocelového drátu. Vše podle délek ve šmikně. Přeci jen mi to asi někde naběhlo, a když jsem chtěl celky osadit, vyšlo najevo, že písty jsou o cca. 2 mm delší. Tak nezbylo než přeříznout pístnice těsně pod hlavou, píst vytáhnout, zkrátit, vyrobit nový vodicí kroužek a celé to dát dohromady. Délky už v pohodě, ale písty šly po osazení příliš ztuha, hrozilo zničení kolébky, takže znovu rozborka, přibroušení vodicích kroužků a sborka. Do třetice jsem pak ještě musel z pístnic odstranit spodní nasílení, protože to bylo v kolizi s bočními blatníky.



Snahu o spasování spoje bočních a zadních blatníků na kolébce jsem po několika pokusech vzdal. Je to, jak to je. Vyrobil jsem částečně i nosníky bočních blatníků zespodu. Myslel jsem, že chybí, ale dodatečně jsem je pak objevil, když jsem stavěl kanystry. Mají totiž stejné označení, jako nosníky předních blatníků d46. Hlavně, že jsem si dělal seznam dílů. Doplnil jsem tedy jen ty spodní části.



Další výživnou prací byl píst rozevíracího lana. Pro mě hodně důležitá součást. Vymyslel jsem si totiž možnost prezentace modelu s rozevřeným mostem ve fázi, kdy visí na rozevíracím lanu. Píst se tedy nevysunuje celou délkou, ale jen potřebnou částí pro zvolenou fázi pokládky mostu. Délku vysunutí pístu jsem odhadl. Nemám k dispozici potřebné rovnice na výpočet přesné délky. Délku lana pak přizpůsobím po připojení mostu. Píst jsem ještě vytunil tak, aby sám lano dotahoval díky gumovým nitím. Jen doufám, že to celé nebude k prdu.



Další částí byl naviják pokládacího lana. Ze šmikny není úplně jasné, jestli je buben navijáku navržený jako otáčecí. Podle naznačených otvorů mi to nějak nedávalo smysl. Upravil jsem si to tak, aby se buben bezpečně otáčel. Navíc jsem si tady taky vymyslel napnelismus pomocí gumové nitě. Bohužel jsem nedomyslel zákony mechaniky, takže to nefunguje. Nevadí.



Pohrál jsem si i s ukladačem a s radostí ho přiložil k navijáku. Drr blá dum bum bác! Válec ukladače se nevejde mezi stěny bubnu. Takže přijde na řadu žiletka, ale až … .

Bez potíží jsem pak slepil přední části blatníků. Napřed jsem osadil levý a díky tomu mohl dokončit výfukové potrubí. Poté jsem nalepil píst rozevíracího lana s vodicí lištou. Lištu bylo třeba asi o 2 mm snížit – zkrátit nosníky. Teprve nyní jsem nalepil příčný nosník. Tady je jeden ze zádrhelů v návodu. Pod osazený nosník není dost dobře možné dostat píst rozevíracího lana. Takže napřed píst a pak teprve nosník! K nosníku pak pravý blatník.



Provlékl jsem napínací lano a nalepil kotevní držák. Ten je třeba lepit uváženě, aby nepřekážel sklopení stožáru a aby tam zůstalo místo na složení táhel stožáru. Toho místa je tam opravdu málo. Doplnil jsem i lanovod mezi kladkami.




Další prací byly nádrže. Zvolil jsem vyzkoušený postup podle Rippera s vnitřními pomocnými díly a oddělenými dny. Je to určitě snazší, než se pokoušet to seskládat z jednoho kusu. Nádrže jsem doplnil několika detaily.



Cívku ovládacího kabelu se mi nechtělo nechat prázdnou, tak jsem kabel doplnil. K tomu nakonec i kabely z rozváděče k hydraulice a do kabiny. A už radši dost.
Dál následovalo doplnění nářadí a sestavení táhel stožáru. S těmi jsem si také pohrál, takže jsou funkční.






Nakonec kompletace distančního záchytu na spodku kolébky a klíny na fixaci odloženého mostu a tím jsou díly série d a e vyčerpány.

Následovat budou kola.

Na toto nemám slov

Chocholoušek jako, mám dost Vysoká škola lepení papírových modelů, tleskám

Nádhera

Vašku kdyby to bylo měřítko 1:16, řeknu hezký, kdyby 1:25, řeknu parádní, ale v dvaatřicetině je to nechutně perfektní!!!