Stavení se špýcharem z Rokycanska / Richard Vyškovský / ABC / 1:150
Tento model se moc často postavený nevidí. Patrně to bude asi tím, že se, a to očividně nejen pro mě, tváří jako taková zapeklitá chuťovka. Vlastnil jsem ho od dob školou povinných a již tehdy mě ta mansardová střecha s těmi početnými vikýřovými okny pěkně odrazovala. Když ještě započítám to tvarované schodiště, tak to v součtu dávalo předem jistý výsledek – zůstaň pěkně i nadále schovaný v šuplíku. Vždyť ani kluk ze sousedství co je ve škole o dva ročníky výš to nedal. A to je oproti mně nějaký lepič! Natož pak já.
Je zvláštní, jak tento respekt u mé maličkosti přetrval i těch více než 20 let od těch dob. I nyní za ty necelé 4 roky nazpět od mého návratu k modelařině jsem měl model několikrát v ruce, ale vždy putoval hezky zpátky do šanonu. Teprve až letos na začátku června jsem sebral konečně odvahu a již ho zpět neuklízel a s odhodláním se pustil tedy konečně do jeho stavby. Netvrdím, že model pár špeků přeci jen neskrývá. Avšak vyložené záludnosti tam určitě nejsou. Při stavbě tohoto modelu se to má jako v šachách. I zde při stavbě určitých partií to chce přemýšlet a promýšlet několik tahů do předu.
Nechci tady psát nějakou sále dlouhou stavební recenzi, jen trošku nastíním pár věcí.
Na lepení – kompletaci stavení (myšleno obvodu bez střechy) je asi nejzapeklitější vyvýšená veranda se schodištěm. Už v hodně raném mládí jsem nebyl milovník tvarování a následného lepení schodů. Snad pokaždé se to neobešlo bez potíží. Vždy to dopadlo všelijak, hlavně ne tak jak to mělo vypadat. Tak i zde trošičku obava byla. Zbytečná. Schody natvaroval a celé schodiště patrně i díky tomu, jak je již p. Vyškovským navržené včetně postupu lepení krásně sedlo tam kam a jak mělo. Nebylo potřeba ani nějaké výztuhy ze zadní (spodní) strany schodů. Drží tvar parádně.
No pak tady máme již výše zmíněnou mansardovou střechu, která přeci jen asi budí respekt. Jinak si totiž nedokážu vysvětlit to, proč toto jinak krásné stavení není vůbec nikde vidět hotové. Bez zbytečných průtahů musím napsat, že zkompletování střechy šlo nádherně a rychle. Až mě to překvapilo. Jediný takový špek nastal s přilepením vikýřů u přesahu (převisu) střechy (ve středu) a přesahu stříšek na vikýřích v bodě styku – vytváří to vnitřní rohy. Přístup k těmto partiím není zrovinka ideální. Navíc to ještě skloubit s celým umístěním vikýře, aby to lícovalo jak dole, tak po stranách tak i nahoře u stříšek. V tomto bodě to chce promyslet co a kde začít uchycovat jako první. Hlavně ještě více trpělivosti a nespěchat na to tolik. Vyhrát si s tím, aby vše +/- sedělo, jak má. To uvedené +/- berte tak, že to platí hlavně pro mě (uvědomuji si své limity co se kvality lepení týče). Popisovat jak a čím jsem začal já nebudu, neboť každému sedí jiný postup. Usazení zhotovené střechy na stěny stavení je již doslovná pohoda. Všude to krásně sedlo, jak má.
Kdybych měl udělat takové resumé budu vlastně tlumočit to co i sám autor p.Vyškovský uvádí u popisu stavby modelu. Určitě to není model pro úplné začátečníky neboli doslova nováčky. Rozhodně bych toto nevolil jako první, druhou, …….. stavbu kterou by chtěl někdo začít s modelařením. To ne. Když hypoteticky zůstanu u lidové architektury - na to se hodí hromada jiných modelů.
Řekl bych to takto – je to přeci jen pro již zkušenější modeláře, ale i mírně pokročilí modelář při pečlivosti, se s tím určitě zdárně dokáže popasovat.