TATRA 813 8x8 S1 / PMHT / 1:32
Napsal: čtv 17.10.2019 16:49
tak jsem po dokončení Hluboké (jo vím, že jsem ani ty fotky neukázal - ale nějak mě to focení poslední dobou nějak moc nejde, tak se to snad pokusím v průběhu zimy až dalšího léta napravit) zabrousil zpět do kategorie VDT, které mám v archivu nasyslené asi nejvíc. A protože jsem si slíbil, že ten archiv od pánů z PMHT musím nějak trošku zeštíhlit, padla nenechavá ruka šmátralka na model, který kdysi v roce 1980 v rodinném filmu proslavili mladík Tomáš Holý a "jezedák" Vladimír Kratina... prostě oranžová Drtikolka.
Samotné vozidlo vzniklo v hlavách tatrováckých konstruktérů někdy na začátku šedesátých let minulého století. Ze začátku však byl vývoj utlumen vytížením výrobou jiných modelových řad a tak se znovu rozjel začátkem roku 1964. První kus ověřovací série byl dokončen v březnu 1967 a pak už následovala sériová výroba.
Co mě při hledání po netu zaujalo je skutečnost, že původně navržený prototyp vůbec neměl kabinu - chudák řidič někde v dešti v kamenolomu teda - v dnešní době prakticky nepředstavitelná skutečnost.
Technické parametry Tatrovek jsou dost známé a tak je nemá cenu kopírovat, hledat na google snad zvládne i cvičený šimpanz
Původně šlo o vozidla v armádních verzích se čtyřdveřovou kabinou, ale dočkalo se i civilních, z nichž je asi nejznámější právě tenhle jednostranný sklápěč, kterému se dík přezdívce pana Kratiny začalo říkat Drtikolka
A teď už samotný model
napřed originály... teda jedna obálka a jedna fotka předlohy nalezená na google
Začal jsem před nějakou dobou a pomalu postupuju skoro podle návodu. Tedy napřed jsem začal kola k nim jsem měl i dezénky (ještě z dob sběrky od mistra Tea) - tam jsem ale postup ani nefotil, všichni to znáte. Zajímavější to začalo být až u podvozku, kde tak nějak zkouším pár věcí, co jsem okoukal od šikovnějších modelářů, který nebudu jmenovat abych na někoho nezapomněl. Těch úprav vlastně není ani tak moc, ale při mým šnekolepení je to spíš na dlouhou dobu.
Takže jsem do dílů centrální trubky smotal pásky papíru, aby byla co nejkulatější; dál proříznul černý fleky co měly naznačovat vzduch; držák listových per vyplnil kusem balzy; zkusil si prachový manžety náprav upravit několika kolečky kartonu (na tohle příště asi použiju náš řezací stroj v práci, bude to vypadat líp a menším úsilím); samotný listový pera slepil z jednotlivých prvků a nakonec na dílky nalepil matičky (myslím, že jsem použil velikosti 0,9 a 1,2 mm).
U zadní dvounápravy bylo všechno v pohodě. takže jsem se pošoupnul k dílům centrální roury, kde taky všechno sedělo - zase jsem trubku vyplnil smotanými pásky papíru a doplnil matičky.
No a pak už následovala přední dvounáprava. Stejný postup jako u zadní, zase trubka vyplněna páskem, vyříznut vzduch, vyrobeny manžety a listový pera, doplněno pár matiček a zkompletováno. Pak ale nastal problém s vytvořením táhel pro zatáčení. Stejně jako více lidem přede mnou, mi to prostě nesedlo a i když jsem stříhal, řezal a dírky vrtal dost přesně a opatrně, šlo každý kolo předních náprav na jinou stranu takhle by autíčko asi daleko nedojelo Po prozkoumání galerií u reportů z ostatních staveb jsem ještě nahodil udičku na ksichtoknize a přišla odpověď od Jožkina, na jehož fotky jsem stejně koukal nejvíc. I jemu to při stavbě nesedělo a tak použil zatáčení z jiného modelu. Já naštěstí znám svý nešikovný ruce a pro jistotu jsem si před stavbou celý model okopíroval, sice jen na kancelářský papír, ale to zvládlo vyřešit podlepení a mohl sem díly natáčení zkoušet znovu. Stálo mě to asi hodinu měření i řezání a nové zatáčení bylo na světě. tentokrát už kola mířily správným směrem.
Pak tedy přišel na řadu samotný rám podvozku, dovnitř dílů jsem vlepil smrkový profil, který mi rám krásně zpevnil a navíc brání vrtulovitosti, což je podle mě docela výhoda. Do rámu jsem ještě před usazením náprav aktivně vlepil i zadní vzduchojemy, což nebylo úplně šťastný řešení, jak jsem zjistil později. Když jsem si nápravy jen tak cvičně položil na rám, všiml jsem si, že držák listovýho pera se opírá o válečky vzduchojemů a náprava tak bude jednou stranou ve vzduchu. Oprava je naštěstí jednoduchá. Uříznul jsem pár kousků milimetrovýho kartonu, přilepil je na rám a nápravy budou přilepeny na karton. Tím se trošku zvětší mezera mezi korbou (nebo blatníky kabiny) a samotným kolem, ale na funkci to nebude mít vliv. Komu by se tahle úprava nelíbila, doporučuju lepit vzduchojemy až po nápravě a nechat je koukat do prostoru ke korbě, tam zavazet nebudou.
Druhý problém nastal při usazování samotnýho podvozku na rám. Začal jsem zepředu, pak si na pomocnou špejli nasadil střední kus centrální roury a chtěl přilepit zadní nápravy... a koukám že to nějak nesedí. Zadní nápravy jsou prostě o kus za značkami pro přilepení - taky myslím bylo zmiňováno v předešlých reportech. U mě to bylo asi 3,5 milimetru. Tohle naštěstí vyřeší jednoduchá operace skalpelem, při které se o požadovaný kousek zkrátí střední díl centrální trubky. V mým případě, dík těm vlepeným páskům papíru to sice bylo spíš na pilku, ale šlo to taky
no a pak už jsem jen spatlal nádrže a kastlíky na nářadí, nalepil je na rám a pomalu se spodní části modelu končím.
tak snad bude nějaký větší progres, než je moje klasika dva modely za rok a přinutím se fotit abych sem mohl nahrát pokračování i s fotkama
Samotné vozidlo vzniklo v hlavách tatrováckých konstruktérů někdy na začátku šedesátých let minulého století. Ze začátku však byl vývoj utlumen vytížením výrobou jiných modelových řad a tak se znovu rozjel začátkem roku 1964. První kus ověřovací série byl dokončen v březnu 1967 a pak už následovala sériová výroba.
Co mě při hledání po netu zaujalo je skutečnost, že původně navržený prototyp vůbec neměl kabinu - chudák řidič někde v dešti v kamenolomu teda - v dnešní době prakticky nepředstavitelná skutečnost.
Technické parametry Tatrovek jsou dost známé a tak je nemá cenu kopírovat, hledat na google snad zvládne i cvičený šimpanz
Původně šlo o vozidla v armádních verzích se čtyřdveřovou kabinou, ale dočkalo se i civilních, z nichž je asi nejznámější právě tenhle jednostranný sklápěč, kterému se dík přezdívce pana Kratiny začalo říkat Drtikolka
A teď už samotný model
napřed originály... teda jedna obálka a jedna fotka předlohy nalezená na google
Začal jsem před nějakou dobou a pomalu postupuju skoro podle návodu. Tedy napřed jsem začal kola k nim jsem měl i dezénky (ještě z dob sběrky od mistra Tea) - tam jsem ale postup ani nefotil, všichni to znáte. Zajímavější to začalo být až u podvozku, kde tak nějak zkouším pár věcí, co jsem okoukal od šikovnějších modelářů, který nebudu jmenovat abych na někoho nezapomněl. Těch úprav vlastně není ani tak moc, ale při mým šnekolepení je to spíš na dlouhou dobu.
Takže jsem do dílů centrální trubky smotal pásky papíru, aby byla co nejkulatější; dál proříznul černý fleky co měly naznačovat vzduch; držák listových per vyplnil kusem balzy; zkusil si prachový manžety náprav upravit několika kolečky kartonu (na tohle příště asi použiju náš řezací stroj v práci, bude to vypadat líp a menším úsilím); samotný listový pera slepil z jednotlivých prvků a nakonec na dílky nalepil matičky (myslím, že jsem použil velikosti 0,9 a 1,2 mm).
U zadní dvounápravy bylo všechno v pohodě. takže jsem se pošoupnul k dílům centrální roury, kde taky všechno sedělo - zase jsem trubku vyplnil smotanými pásky papíru a doplnil matičky.
No a pak už následovala přední dvounáprava. Stejný postup jako u zadní, zase trubka vyplněna páskem, vyříznut vzduch, vyrobeny manžety a listový pera, doplněno pár matiček a zkompletováno. Pak ale nastal problém s vytvořením táhel pro zatáčení. Stejně jako více lidem přede mnou, mi to prostě nesedlo a i když jsem stříhal, řezal a dírky vrtal dost přesně a opatrně, šlo každý kolo předních náprav na jinou stranu takhle by autíčko asi daleko nedojelo Po prozkoumání galerií u reportů z ostatních staveb jsem ještě nahodil udičku na ksichtoknize a přišla odpověď od Jožkina, na jehož fotky jsem stejně koukal nejvíc. I jemu to při stavbě nesedělo a tak použil zatáčení z jiného modelu. Já naštěstí znám svý nešikovný ruce a pro jistotu jsem si před stavbou celý model okopíroval, sice jen na kancelářský papír, ale to zvládlo vyřešit podlepení a mohl sem díly natáčení zkoušet znovu. Stálo mě to asi hodinu měření i řezání a nové zatáčení bylo na světě. tentokrát už kola mířily správným směrem.
Pak tedy přišel na řadu samotný rám podvozku, dovnitř dílů jsem vlepil smrkový profil, který mi rám krásně zpevnil a navíc brání vrtulovitosti, což je podle mě docela výhoda. Do rámu jsem ještě před usazením náprav aktivně vlepil i zadní vzduchojemy, což nebylo úplně šťastný řešení, jak jsem zjistil později. Když jsem si nápravy jen tak cvičně položil na rám, všiml jsem si, že držák listovýho pera se opírá o válečky vzduchojemů a náprava tak bude jednou stranou ve vzduchu. Oprava je naštěstí jednoduchá. Uříznul jsem pár kousků milimetrovýho kartonu, přilepil je na rám a nápravy budou přilepeny na karton. Tím se trošku zvětší mezera mezi korbou (nebo blatníky kabiny) a samotným kolem, ale na funkci to nebude mít vliv. Komu by se tahle úprava nelíbila, doporučuju lepit vzduchojemy až po nápravě a nechat je koukat do prostoru ke korbě, tam zavazet nebudou.
Druhý problém nastal při usazování samotnýho podvozku na rám. Začal jsem zepředu, pak si na pomocnou špejli nasadil střední kus centrální roury a chtěl přilepit zadní nápravy... a koukám že to nějak nesedí. Zadní nápravy jsou prostě o kus za značkami pro přilepení - taky myslím bylo zmiňováno v předešlých reportech. U mě to bylo asi 3,5 milimetru. Tohle naštěstí vyřeší jednoduchá operace skalpelem, při které se o požadovaný kousek zkrátí střední díl centrální trubky. V mým případě, dík těm vlepeným páskům papíru to sice bylo spíš na pilku, ale šlo to taky
no a pak už jsem jen spatlal nádrže a kastlíky na nářadí, nalepil je na rám a pomalu se spodní části modelu končím.
tak snad bude nějaký větší progres, než je moje klasika dva modely za rok a přinutím se fotit abych sem mohl nahrát pokračování i s fotkama