TKS-D / GPM / 1:25 Hotovo
Napsal: čtv 19.9.2019 22:56
Polské pojízdné kulometné stanoviště TKS byl licenční tančík Carden-Loyd Mk.VI. Verzí vzniklo několik, varianta TKS-D se vyznačuje tím, že má 20 mm kanón. Podle různých zdrojů se tančík používal hlavně jako tahač, případně v jeho přepravních verzích. Jak jsem vyrozuměl, bojové úspěchy byly asi tak stejně malé, jako ten drobeček sám o sobě, přičemž velkou výhodou byla jeho velikost a rychlost, pro což byl údajně nesnadným cílem. Každopádně nějakou komplexnější stránku formátu panzernetu jsem na toto téma nenašel, takže víc informací nechám na každém jednotlivci.
Model vyšel v roce 2010 u GPM a jakožto vstupenku do světa pásové techniky, kam jsem do té doby nevkročil (pomíjím dětské pokusy z ABC), jsem ho pár let poté zakoupil a téměř ihned do něj říznul. Pásy se mi zdály poměrně proveditelné (ano, myslel sem si, že to vyřežu a zaretušuju, hahaha) a rozsahem a velikostí působil tančík poměrně neunavitelně. Možná bych měl zmínit, že to je taky první polský model, do kterého jsem říznul a po dnešku taky první polský model, který jsem dokončil. Takže takový malý milníček.
Korba a vnitřní vybavení bylo relativně v pohodě. Nějaké nesrovnalosti si pamatuju u děla, tuším to bylo něco na způsob "co kam patří za díl", což mě (zvyklého na českou produkci) silně vytáčelo. U podvozku došlo na první odklad. Neskutečně mě štvalo, že podle nákresu mi tam několik ploch chybí a několik přebývá. Díly 50 (tuším) mi zbyly úplně. Konstrukce pojezdových koleček je placatý bok, na který se lepí plochou "gumový" plášť komolého kuželu. No a po fůře úprav jsem to flákl k vaně a bylo to moc u boků, takže bych tam nenarval pás. Samozřejmě pro zkušené polákolepiče a ještě ke všemu tankisty je to uplně normální, ale já jsem to zavřel radši na půl roku do krabice.
Venkovní vybavení samo o sobě dobré, až na několik nelogických konstrukcí. Například výfuk má tlustší a tenčí část a zároveň dva držáky, které jsou na návodovce každý na jiné z částí a přitom jsou oba stejné, takže kdyby to bylo podle kreseb, tak by byl našikmo. Jak jsem měl uchytit lopatu netuším. Rezervní kolo vzadu by taky levitovalo, kdyby to Učko kolem zůstalo tak hluboké, jak bylo. Světlomet vepředu má fantastický držák, který jsem vůbec nepochopil. Jak se vyřezávají kohoutky u pušek podlepených na 1,5 mm taky nevím. Všechny tyhle drobnosti se přidaly k problému s podvozkem a téměř definitivně sem to odložil. Pár let sem kolem toho chodil a nemohl sem se dokopat. Ale když už toho bylo tolik hotového, tak to přece nevyhodím, že...
Simultánně probíhaly pásy. Vnitřní stranu jednoho z nich mám vyřezanou, slepenou na drapácích a zaretušovanou. Ta ještě šla. Pak přišla vnější strana, kterou jsem vyřezal (jo, tři otvory v každém článku) a pak přišel naprostý kolaps. Zaretušoval sem tak dva centimetry a když sem zjistil, kolik je hodin a jak dlouho mi ten kousek trval, tak sem to odložil cca na pět let. Během nich se mi podařilo domyslet ty podvozky, ale návrat k pásům neproběhl.
Nakonec až do letošního roku zbývaly jenom ty pásy, osadit venkovní výbavu a vymyslet, jak vyřezat ty pušky. No, po zralé úvaze jsem zakoupil laserové pásy. Co si budeme povídat, z přebarvování mi veselo nebylo, ale bylo jisté, že je to jediná cesta, jak to dodělat, protože jinak to v tom šuplíku bude ležet dokud to jako součást mé pozůstalosti někdo nevyhodí.
No a tím se přesouváme do tohoto týdne. Vliv Liberecké soutěže má pro mě až dechberoucí následky, protože po drtivém finiši na embéčku jsem během jednoho večera vyřezal půl laserových pásů, druhého částečně oba zkompletoval a nahrubo nabarvil a třetího, nebo-li dnes, jsem tu bestii posadil na pásy, jakž takž doladil tu barvu, mávnul rukou nad všema těma nedomyšlenýma blbostma a obsypal to zvenku. Pušky jsou vyřezané bez kohoutků. Prostě už jsem se s tím moc netento.
No a tím je hotovo. Ono teda, ne že by bylo co ukazovat, to fakt není. Je téměř zázrak, že jsem to stihl během deseti let (jo, má to pár stránek, vím o tom) a tím pádem výsledek trpí ochytáváním hran, odlepováním a přilepováním vzhledem k nutným změnám postupu a taky asi desetkrát zlomeným a utrženým kanónem. Navíc je to pro mě první polák, první tank a první laserové pásy, čímž tedy současně i první oficiální přebarvování dílů (mimochodem černá s hnědou a fakt mě to nebavilo, takže doufám, že zas pěkně dlouho nebude důvod). Dávám to sem spíš jako malé vítězství nad hmotou a nad vlastní hlavou. Fakt jsem si nemyslel, že mi taková malá potvora dá tak zabrat.
Tím bychom měli nejstaršího kostlivce z krku, tak snad brzy zase v jiné sekci.
Model vyšel v roce 2010 u GPM a jakožto vstupenku do světa pásové techniky, kam jsem do té doby nevkročil (pomíjím dětské pokusy z ABC), jsem ho pár let poté zakoupil a téměř ihned do něj říznul. Pásy se mi zdály poměrně proveditelné (ano, myslel sem si, že to vyřežu a zaretušuju, hahaha) a rozsahem a velikostí působil tančík poměrně neunavitelně. Možná bych měl zmínit, že to je taky první polský model, do kterého jsem říznul a po dnešku taky první polský model, který jsem dokončil. Takže takový malý milníček.
Korba a vnitřní vybavení bylo relativně v pohodě. Nějaké nesrovnalosti si pamatuju u děla, tuším to bylo něco na způsob "co kam patří za díl", což mě (zvyklého na českou produkci) silně vytáčelo. U podvozku došlo na první odklad. Neskutečně mě štvalo, že podle nákresu mi tam několik ploch chybí a několik přebývá. Díly 50 (tuším) mi zbyly úplně. Konstrukce pojezdových koleček je placatý bok, na který se lepí plochou "gumový" plášť komolého kuželu. No a po fůře úprav jsem to flákl k vaně a bylo to moc u boků, takže bych tam nenarval pás. Samozřejmě pro zkušené polákolepiče a ještě ke všemu tankisty je to uplně normální, ale já jsem to zavřel radši na půl roku do krabice.
Venkovní vybavení samo o sobě dobré, až na několik nelogických konstrukcí. Například výfuk má tlustší a tenčí část a zároveň dva držáky, které jsou na návodovce každý na jiné z částí a přitom jsou oba stejné, takže kdyby to bylo podle kreseb, tak by byl našikmo. Jak jsem měl uchytit lopatu netuším. Rezervní kolo vzadu by taky levitovalo, kdyby to Učko kolem zůstalo tak hluboké, jak bylo. Světlomet vepředu má fantastický držák, který jsem vůbec nepochopil. Jak se vyřezávají kohoutky u pušek podlepených na 1,5 mm taky nevím. Všechny tyhle drobnosti se přidaly k problému s podvozkem a téměř definitivně sem to odložil. Pár let sem kolem toho chodil a nemohl sem se dokopat. Ale když už toho bylo tolik hotového, tak to přece nevyhodím, že...
Simultánně probíhaly pásy. Vnitřní stranu jednoho z nich mám vyřezanou, slepenou na drapácích a zaretušovanou. Ta ještě šla. Pak přišla vnější strana, kterou jsem vyřezal (jo, tři otvory v každém článku) a pak přišel naprostý kolaps. Zaretušoval sem tak dva centimetry a když sem zjistil, kolik je hodin a jak dlouho mi ten kousek trval, tak sem to odložil cca na pět let. Během nich se mi podařilo domyslet ty podvozky, ale návrat k pásům neproběhl.
Nakonec až do letošního roku zbývaly jenom ty pásy, osadit venkovní výbavu a vymyslet, jak vyřezat ty pušky. No, po zralé úvaze jsem zakoupil laserové pásy. Co si budeme povídat, z přebarvování mi veselo nebylo, ale bylo jisté, že je to jediná cesta, jak to dodělat, protože jinak to v tom šuplíku bude ležet dokud to jako součást mé pozůstalosti někdo nevyhodí.
No a tím se přesouváme do tohoto týdne. Vliv Liberecké soutěže má pro mě až dechberoucí následky, protože po drtivém finiši na embéčku jsem během jednoho večera vyřezal půl laserových pásů, druhého částečně oba zkompletoval a nahrubo nabarvil a třetího, nebo-li dnes, jsem tu bestii posadil na pásy, jakž takž doladil tu barvu, mávnul rukou nad všema těma nedomyšlenýma blbostma a obsypal to zvenku. Pušky jsou vyřezané bez kohoutků. Prostě už jsem se s tím moc netento.
No a tím je hotovo. Ono teda, ne že by bylo co ukazovat, to fakt není. Je téměř zázrak, že jsem to stihl během deseti let (jo, má to pár stránek, vím o tom) a tím pádem výsledek trpí ochytáváním hran, odlepováním a přilepováním vzhledem k nutným změnám postupu a taky asi desetkrát zlomeným a utrženým kanónem. Navíc je to pro mě první polák, první tank a první laserové pásy, čímž tedy současně i první oficiální přebarvování dílů (mimochodem černá s hnědou a fakt mě to nebavilo, takže doufám, že zas pěkně dlouho nebude důvod). Dávám to sem spíš jako malé vítězství nad hmotou a nad vlastní hlavou. Fakt jsem si nemyslel, že mi taková malá potvora dá tak zabrat.
Tím bychom měli nejstaršího kostlivce z krku, tak snad brzy zase v jiné sekci.
