Kabina
Podle číslování by měla po nástavbě následovat sestava navijáků, ale tuhle část jsem odsunul až na závěr a pustil jsem se do kabiny.
Začal jsem, jak jinak, vnějším korpusem budky. Abych si to zpříjemnil, prořezal jsem spáry dveří, čímž se značně snížila tuhost boků, proto jsem pak vlepil dodatečnou výztuhu. Ta se tam naštěstí vejde i bez nutných úprav vnitřních bočnic, díky respektované tloušťce konstrukce skutečné kabiny.
Čelní maska i díky pomocným zoubkovým chlopním šla sestavit velice dobře. Podobná zoubková chlopeň s šikne i na spoj horní hrany dílu čelního skla a střechy. Spasovat to natupo je úkol dost nesnadný. Já si vypomohl úzkým proužkem kartonu. Čelní sklo jsem udělal zalomené. Bylo kvůli tomu třeba trochu upravit díl 883, který jsem podlepil kartonem 0,5 mm. Věděl jsem, že jsem si tím zadělal na problém s následným osazením palubní desky.
Výztuhy na střechu jsou navrženy tak, že se vrchní díly mají oblepit boky, což jsou prohnuté proužky o šířce cca. tři čtvrtě milimetru. Z toho jsem se opotil, takže jsem hlavní díly podlepil na potřebnou tloušťku, vyřezal a pak oblepil. Nakonec mi z toho vychází, že kdybych hrany jen zaretušoval, dopadlo by to asi na oko líp, protože jsem si, díky své šikovnosti, výztuhy trochu upatlal lepidlem.
Vnitřní tapecírung střechy a horních boků jsem rozdělil a nalepil pomocí oboustranné folie. Bočnice jsem po nalepení lemů oken ještě vylepil balsovými klacíky stejné tloušťky. Usnadní to osazování bočnic.
Zadní vnitřní stěnu jsem se rozhodl od podlahy oddělit a vlepit jí samostatně. Taktéž palubní desku jsem napřed vlepil do kabiny. Bočnice jsem i u spodní strany opatřil balsovou výztuží, aby držely požadovanou tloušťku stěn a zkontroloval zpasování podlahy ještě bez sedaček.
Tady bohužel nastaly dva problémy. Moje. Neprozřetelně jsem při sestavování pláště budky nalepil i výdutě nad stupačky. Nedošlo mi, že budou překážet při vkládání podlahy, a když vyšlo najevo, jak mi tam podlaha nejde, musel jsem celou spodní část odříznout.
Podlaha mi tam nešla, protože rohové rádiusy přední masky měly jiný tvar, než odpovídající rohy na podlaze. Asi jsem to špatně natvaroval. Maska, díky svému tvaru, nechtěla povolit. Bylo potřeba podlahu trochu přistřihnout a navíc vyvinout přiměřené násilí, aby to sedlo, jak má.
Sedačky, to je pro mě vždycky trochu vopruz, nevim proč. Ty přední jsou zajímavě tvarované. Sedí to všechno dobře, ale jak jsem psal už jinde, autobus s interiérem bych stavět nechtěl. Vzhledem k potížím s osazováním podlahy bylo třeba sedačky přilepit opravdu důkladně.
S vypětím sil a nervů se podařilo podlahu i s vybavením naroubovat dovnitř bez většího úrazu. Jen kabina je zvenku celá ochmataná, bohužel. Po tomto adrenalinu pak přišel ještě jeden. Při osazování okapničky na levé straně střechy mi ruka bezděčně cukla (asi volal Parkinson) a již přichycenou okapničku jsem strhnul i s kouskem tisku z hrany střechy. V tu chvíli jsem myslel, že z kabiny udělám návratovou kapsli kosmické lodi. Naštěstí nedošlo k finálnímu zážehu. Emoce vychladly, střecha opravena, ale vidět to je.
Stěrače si zasloužily trochu toho tuningu. Jsou přeci jen dost vidět. Jen škoda těch bílých šikmých plošek na masce, protože jsem je i tak musel připlácnout na plochu.
Kabina je hotová. Na rámu sedí celkem dobře. I zajišťovací mechanismus funguje. Dolepeny stupačky a blatníky. Další fázi stavby mam za sebou. Mohlo, nebo spíš mělo, to dopadnout o něco lépe, ale z určité vzdálenosti to jde.
No, a jde se na kola.