HASek byla v historii Dakaru fůra provedení, dvě z nich už od Vimosu vyšly. Tentokrát došlo na variantu asi nejslavnější a nejznámější a sice na vítěznou Tatru z roku 1994 posádky Loprais-Stachura-Kalina. Předloha je fandům Dakaru určitě velmi dobře známá, ale byla by škoda úvod vynechat, takže po dohodě s Jirkou Vintrem kopíruji jako úvod část jeho textu z facebooku, která se týká modelu a předlohy.
Report slouží sice primárně pro představení této varianty, ale konstrukčně je auto z velké části shodné s předchozími dvěma vydanými, takže by mohl být užitečný i stavitelům Tater Fajtla a Tomečka.Jiří Vintr na facebooku píše: Karlova posádka podala v Africe taktický, vyzrálý a bezchybný výkon, který rušily jen neustálé defekty silničních pneumatic (Pepík Kalina ve dni volna opatřil několik plášťů od týmu Georgese Groina). Bohužel, soutěžní derniéra nevyšla Zdeňku Kahánkovi, který startoval poprvé za volantem čtyřkolky (té, kterou má nyní ve svém muzeu Milan Horka). Už ve Španělsku se pod ní ulomila krajnice a vůz se převrátil do škarpy vedle cesty. Po vytažení jeřábem byl sice relativně nepoškozen, ale nestihl už trajekt do Afriky. Přesto se do ní dostal a byl Lopraisově posádce oporou právě díky poskytnutí svých náhradních pneumatik. Karel tak odjel celý vítězný Dakar nejen bez poruch, ale i bez jakéhokoli doprovodného vozidla za sebou.
Karlovi vyšlo toho roku na Dakaru úplně všechno. I divná dvojetapa z Ataru do Nouhadibou, která byla nakonec přerušena a záhy zrušena. Právě během ní vyšly do éteru zprávy, že se Karlova posádka v poušti ztratila, aby o den později bylo všechno jinak: Loprais vede soutěž kamionů a v celkové klasifikaci s auty je pátý!!! Nevídané, neslýchané! Tohle se krátkodobě dařilo jen de Rooyovi v roce 1988, ale v cíli? Do něj nakonec Karlova HASka dorazila šestá.
Vůz startoval na Dakaru ještě čtyřikrát. Hned v roce 1995 s ním Karel po lítém boji (kdepak taktická jízda jako v roce 1994!) vyhrál znovu, v roce 1996 skončil těsně druhý a o rok později vůz nedojel (viz epizoda “Všechno špatně”). Rok později se auto stalo aktérem “slavného” přepadení v etapě El-Mreiti – Touadenni a ukradeno bandity. Od té doby ho už nikdo nespatřil, ale jistě tam někde v Mali nebo Alžírsku ještě funguje…
Pár slov ke zbarvení: vůz byl původně sestaven v hasičských barvách, dostal tedy červenou kabinu i nástavbu s bílými pruhy. Pro soutěž byl ale zbarven bíle, s jedním šikmým červeným pruhem. Co je podstatné, interiér i vnitřní ochranný rám zůstaly v barvě červené, to samé platí pro valnou část zadní stěny kabiny a přední stěny nástavby, včetně ochranného oblouku, který je tedy dvojbarevný. Podvozek zůstal červený.
Pro Dakar 1995 zůstala kabina stejná (s červeným vnitřkem), podvozek byl však po repasi nastříkán do tmavošeda, zůstalo zábradlíčko na nástavbě I silniční pneu. Pro Master Rallye 1995 (Paříž – Peking) měl vůz stejné lakování podvozku (tmavošedé), kabinu s červeným vnitřkem, ale novou nástavbu bez zábradlíčka a s vyšší zadní spodní hranou, zůstal stále ten samý vnější ochranný rám. Během této soutěže se však vozidlo převrátilo na bok, a tak pro Dakar 1996 dostalo kabinu novou, s bílým lakováním uvnitř, šikmou mřížkou kabiny i jednodušším provedením vnějšího ochranného rámu.
Zvláštní peripetie má také schéma reklam na autě. Byly vlastně tři etapy. První je ta, se kterou vůz odjel do Francie a prošel přejímkami. Měl plné výplně zadních oken druhých dveří. Takto je ještě vyfotografován v parc fermé na Trocadéru. V Granadě už ale nesly zadní dveře jen běžná skla a reklamy, které na výplních původně byly, vzaly za své. Takto vůz odjel celou africkou část soutěže a berme to jako druhé stadium. No a nakonec to nejznámější: to, jak auto vypadalo ve druhé evropské části, od Granady po dojezd do Paříže. Na autě přibyly malé čtverce Aral – asi jako kompenzace za to, že druhá čtyřkolka, která byla v barvách Aralu vyvedena celá, soutěž nedokončila. Na přední masce se mírně posunulo Sunoco a do rohu přišlo ještě Víno Bzenec. Původní reklamy z bočních oken byly přilepeny na volné místo na nástavbě, nad přední blinkr přišel Otavan, který vzal instalací skel za své. Takto se auto objevilo ve většině médií. Model odpovídá tomu, jak prošel technickými přejímkami, protože se mi takto líbí víc, než v jaké podobě odjel africkou část.
K náročnému úvodu začnu zvolna a sice motorem. Je to známý tatrovácký dvanáctiválec a ani konstrukčně se žádná záludnost nekoná. Co bych pohlídal jsou šířky držáků do rámu. Na fotce jsou už přilepené, ale před tím došlo na zkoušku s rámem, aby případným chlupem navíc nebyl motor v rámu moc natěsno. Svody jdou na turba zepředu.
U náprav se rozkecám, takže to necháme na příště, aby toho čtení nebylo najednou příliš