Z Liberce jsme směr sever vyjížděli v sobotu po 7 hodině ranní a měli jsme před sebou něco přes 280 km. Cesta ubíhala bez sebemenších problémů a stihli jsme tak včas přijet do místa dění a přihlásit modely ještě před obědem. Již při prvním vkročení do výstavních prostor v místním kulturním domě nám spadly brady z vystavených modelů a konstatovali jsme, že tentokrát jsme tu co se týče nějakých medailových ocenění pouze do počtu. Nicméně to nám rozhodně náladu nijak nezkazilo a šli jsme se postupně přivítat s našimi polskými přáteli. Pak jsme detailně obhlédli vystavené modely a opravdu bylo na co koukat. A tato výstava má vzrůstající tendenci - jak v kvalitě, tak počtu modelů. Letos musely být na modely otevřeny sály již ve 2 patrech. Následně jsme se rychle posílili obědem a vrhli se na zásoby místních prodejců. Mám dojem, že jsme prošli snad všechny nabízené vystřihovánky kus po kuse a rozhodně jsme udělali prodejcům v několika případech obchod a sobě radost s novými přírůstky do našich modelářských zásob.
Čas ale utíkal a my se přesunuli do našeho nedalekého ubytování. A byli jsme velmi příjemně překvapeni. Baráček téměř na samotě, a celý přízemní apartmán pouze pro naší čtveřici. Prostorná koupelna, luxusní kuchyň a měkoučké postele. Drobná nevýhoda byla, že místo příjezdové cesty vedl k hotelu příjezdový tankodrom, nicméně nic co by nás rozhodilo, neboť jsme zvyklí z domácí "Dé jedničky". Večer jsme se vydali vyzkoušet místní restaurace a poté strávili příjemný večer opět s ochutnávkou místních pochutin, nicméně v tomto případě šlo spíše o ty tekuté.
V neděli na nás čekalo příjemné překvapení, když nám provozovatelé našeho ubytování naservírovali bohatou snídani až na stůl v našem apartmánu. Plně nasyceni jsme se vrátili na výstavu a hned se zabrali do zkoumání výsledkové listiny soutěže a spadla nám brada podruhé. To když Honza Jeřábek se svojí věží z Pisy i polským jeřábem vyhrál první místa mezi seniory, a také syn od Richiho nezůstal se svými modely bez medailí. Tak tak, mládí vpřed a my tak můžeme s klidem konstatovat, že liberecká modelařina má dobré vyhlídky. To nás povzbudilo do dalších nákupů a znovu jsme prošli veškeré nabízené vystřihovánky, a když jeden z prodejců pronesl na "mojí nabídku sleva 30%," měl nás ve své moci. Nákupy nám tak provětrali peněženky, že už nezbyly polské Zloté ani na oběd.
Ale to už se blížil čas slavnostního vyhlášení a my se přesunuli do kinosálu, kde na pódiu proběhl celý ceremoniál. Nutno podotknout, že byl celkem náročný, trval kolem 2 hodin. A jako bonus bylo při vyhlašování oceněno i bramborové 4. místo, což dle rozzářených očí udělalo radost hlavně dětem. Jako první byli oceněni jednotliví rozhodčí hodnotící modely, a pak jednotlivé základní kategorie od dětí po dospělé. Následoval pohár od starosty Noweho Tomyslu, ceny od jednotlivých sponzorů a také poháry za nejlepší modely v polských barvách (polské letadlo, stavba, atd...). No a to do třetice spadla brada hlavně Honzovi , když se svým jeřábem získal i on pohár za nejlepší polské vozidlo. No ještě že jsem nevezl já žádné modely, jinak by jsme se s těmi cenami a nakoupenými modely (a polskými sladkostmi ze supermarketu) nevešli už do auta na cestu domů. Na závěr vyhlašování na jeviště přivezli ještě dort k oslavě 5. ročníku soutěže a slavnostně akci zakončili.
Následovala ta nejméně radostná část všech akcí, a to loučení a odjezd domů. I cesta domů proběhla v poklidu a my tak mohli krásně vstřebávat zážitky a těšit se na další společnou akci. Na závěr patří samozřejmě i jen takhle na dálku poděkování polským pořadatelům, zástupcům města, sponzorům, rozhodčím a vlastně všem účastníkům soutěže.
Šikmá věž v Pise měla v architektuře silnou konkurenci.
Oceňování výherců. Na prvních dvou fotografiích úplně vlevo starosta Noweho Tomysla, úplně vpravo hlavní organizátor Kryštof a uprostřed v bílé mikině náš úspěšný modelář Honza. A záverečný "dort" k 5. ročníku soutěže. Patra posázená malými drotíky. Radost udělal hlavně dětem. Ale stačilo chvíli počkat, než rozeberou dortíky na spodních patrech, na ty horní už nedošáhly...
Různé modely, bylo na co koukat.
Tak čau zase někdy příště...
